Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Souhlasím naprosto :-)
Jenže to je těžko někomu vysvětlovat, pro většinu těch lidí co děti ještě nemají, popř. ani zatím nechtějí, stejně budeme šťastné jen "jako", jen navenek, a ve skutečnosti zdeprimované a utahané. Myslím si, že když některé ženy mluví o opečovávání manžela a dětí, že jen mají prostě podvědomě strach z toho, že ten jejich partner toto bude po nich vyžadovat a sám nehne ani prstem aby v budoucnu pomohl při práci okolo dětí a domácnosti.:-)Ale to jen na okraj :-)
Já osobně můžu zodpovědně prohlásit, že po narození mého syna jsem šťastná jako nikdy. Než jsem šla na mateřskou, měla jsem sice velmi dobrou práci se slušným příjmem (myslím slušný na podmínky severní Moravy) a práce mě i docela bavila. Ale jen co jsme si s přítelem vyřídili úvěr na koupi bytu a přestěhovali se, hned další měsíc jsem otěhotněla a neskutečně jsem se těšila až budu s miminkem doma. Přítel je schopný uživit rodinu i zaplatit splátky úvěru, a já abych se necítila "vydržovaná","zdeprimovaná" či "znuděná" (zkrátka si to nazvěte jak chcete :-))) ) taky začínám podnikat z domova. A už vůbec si nemyslím, jak tu někdo řekl, že by se s prckem nedalo lézt po horách či chodit po památkách....Tak samozřejmě že jej teď v devíti měsících nepotáhnu na Sněžku, ale až povyroste, užijeme si všechny výlety třikrát tolik a na to já se strašně moc těším. Je mi 25, a teprve teď cítím že můj život se rozjíždí a konečně má pořádný smysl :-)