No hezký:-)
Teda raději budu jako dítě, ať se pánbůh třeba potrhá smíchy, ale já jsem spokojená. Život je takový, jak se k němu člověk postaví. Můžu plakat nad tím, že mám už půl života za sebou, nebo se radovat že mám půl života před sebou. Takže já osobně nesedím zdeprimovaná v koutku nad "zpackaným" životem (z pohledu těch co chtějí děti později) ale raduju se z toho daru, z toho obrovského obohacení co přináší rodina a děti. Nebrečím nad tím že jsem neužitečná a vydržovaná mužem, ale snažím se do své rodiny taky přinést to maximum co můžu, protože člověk může dokázat vše, co opravdu chce. Nesedím na zadku a nečekám až mi život nabídne alternativy, ale hledám je. Třeba je to dětinské, ale jsem šťastná :-)
Tak nezáviďte :-P
Předchozí