Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Mirko,
on Ondra taky odmítal zůstat zůstat dole v klubovně, kde byla možnost hlídání (dokonce zadarmo). No tak chodil do tělocvičny se mnou, ze začátku se motal s nějakým autíčkem hlavně kolem mne (jasně, že se mi občas pletl pod nohy, tak jsem se mu holt vyhnula nebo po pošoupla někam, kde už nepřekážel), pak už klíďou zůstal u kupy hraček na žíněnce někde v koutě a posledního půl ruku jsem ho dávala do "Klubíčka", co je u nás v KD takovoá celodopolední (placená) aktivita pro děti nechodící do MŠ. Ze začátku jsem to dopoledne strávila v šatničce - když měl mladej nějaký problém (čůrat, otevřít lahvičku s pitím..),chtěl mou asistenci, nikoliv pomoc od někoho jiného), postupně se osamostatnil. Prostě to šlo. Pochopitelně druhá možnost byla při první pláči konstatovat, že moje dítě samo nebude a rezignovat ... Jenže já nějak měla pocit, že postupně osamostatňování k životu patří a že když se chce, tak to většinou (ne tedy úplně vždy;-)) jde