Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Ono to srovnávání tehdy a dnes fakt nefunguje. Srovnat se to prostě nedá. Strašně moc věcí bylo jinak, co nebylo problém pořídit si tehdy je problém dnes a naopak. Z dětství si pamatuju například každovíkendový výlet na hrady, zámky, každý týden i několikrát do zoo, atd, což je dnes taková pálka, že si to čtyřčlenná rodina nemůže dovolit.
Co se týká bytů, tak v mé rodině dostala státní byt jen jedna příbuzná, a to svobodná matka se dvěma dětmi (dvojčaty). Ostatní si byty pořizovali družstevní,nebo dědili starý domek atd. Určitě jich dostávali lidi dřív víc, než dnes, ale zas dnes neznám prakticky mladou rodinu, která by bydlela po svatbě u rodičů v bytě. Zatímco tehdy to byla nutnost, my jsme bydleli ve dvoupokojovém paneláku skoro tři roky i s dítětem, no lahůdka, a většina mých spolužáků na tom aspoň v počátcích byla podobně. Pronajmout byt se tehdy moc nedalo ani načerno a za víc peněz.
Co se synovy hypotéky týká, to není tak zlé, jak to vypadá. Splátky má na dvacet let, ale uvědomte si, jak se za posledních deset let změnila výše platů u nás. Já šla do práce před deseti lety za 5300 Kč , (vysokoškolačka!)dnes mám čtyřikrát tolik. Nájemné za byt je taky něco jako hypotéka, každý měsíc to musíte splácet, stejně jako u hypotéky můžete mít starost, jestli vás nevyhodí z práce a další měsíc tu splátku dáte dohromady, jinak o byt přijdete, a rozdíl je jen v tom, že za dvacet let máte u nájemního bytu "kulový" a ne byt jako majetek - a ta platba nájemného velmi pravděpodobně časem bude růst, zatímco ta hypotéka ne.
Tím dlouhým povídáním chci říct, že si nemyslím, že to dříve měli lidi snazší, nebo že to mají probůh snadné mladí dnes, ale celkem obecně vzato, mají dnes víc možností si život uspořádat podle svého, různorodě. My jsme děti měli ne proto, že byly byty, ale že nebylo nic jiného, co v životě dělat, než ta rodina. Dnes mají na výběr, a vybírají, a někteří přeberou.
Ony velké možnosti jsou někdy opravdu horší než když vám to nalajnují.
Asi to chce čas se v tom vyznat a zvyknout si, že lidi mají životní priority zcela různorodé.