Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Já přece neignoruji neštěstí co se kolem děje, neříkám si, "to je fajn že to tsunami bylo tak daleko", protože i tady se může přihodit neštěstí, dotýká se mě každé zbytečné neštěstí, co se stane, i tady u nás máme auta a opilé řidiče a další stovky potenciálních původců katastrof. Ale je třeba se i radovat, a to ze všeho dobrého a krásného co je, protože zítra už to být nemusí, a taky je třeba si toho všeho vážit, navíc i zlé je k něčemu dobré, já kdybych si neprožila to svoje trápeí, nikdy bych si nemohla naplno vychutnat to štěstí co mám teď, protože není světla bez tmy. A navíc mi ho život nenabídl na stříbrném podnosu, ale musela jsem si ho "zasloužit". Někdo kdo jednou zažil co to je žít v bídě, nikdy nebude brát přepych jako samozřejmost a bude připraven na to, že nic netrvá věčně. Ale co bude bude, a já se tím teď trápit nehodlám. Problémy co přijdou řeším až když přijdou.
Takže tak:-)