Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Dario, já s Tebou naprosto souhlasím,

život většiny z nás se skládá z krásných okamžiků i z průs*rů. Já taky nejsem tak naivní, abych se domnívala, že můžeme v životě svém i svých blízkých ovlivnit všechno, ale také si myslím, že není pravda, že nemůžeme ovlivnit naprosto nic.

Někdy se bohužel stane, že jsme postaveni do situace, která nemá dobré řešení. A je na nás, abychom zvolili řešení nikoli dobré, protože to neexistuje, ale to nejméně špatné. A třeba nám tak život nedobrovolně ukáže cestu, kterou jsme do té doby nevnímali, ale která třeba není tak děsivá.

Když čtu třeba příběhy Daniely s Lukáškem a Leonkou, tak si přesně tohle říkám. Že z toho, že se jí stalo něco naprosto děsivého, dokázala "vytěžit" i lásku k cizímu človíčkovi, dát mu domov a položit základ pro jeho mnohem lepší život.

Ne každý z nás tohle dokáže, někdy to třeba v dané situaci ani nejde. Ale spoustě lidí se v životě už stalo něco hrozného a přesto to nezabalili, nezatrpkli a dokážou se přes to všechno (nebo právě proto) radovat i z drobných věcí v životě.

Jak řekl, tuším, sv.Augustin: Bože, dej mi sílu, abych dokázal změnit věci, které změnit lze. Bože, dej mi trpělivost, abych se dokázal smířit s věcmi, které změnit nelze. A dej mi moudrost, abych to dvojí od sebe dokázal odlišit.