Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

CO je zatrpklého na konstatování, že život prostě není vždy takový, jaký si ho uděláme? Někdy situace skutečně nejde změnit jedině přijmout a smířit se sní. A to jako potom má člověk dělat, že si to tak sám zařídil? To je poněkud směšné. Smířit se, bojovat proti zatrpklosti to ano, ale ztotožnit se stím, že jaký si to udělám, takový to mám prostě vždy nelze. dělat co můžu, to ano, to je zodpovědnost za svůj život. Ale přiznat si, co nemůžu to je zralost a smířit se s tím je moudrost. Tak už vás vidím, jak se např.postavíte před děvče, které není schopné navázat normální vztah s chlapcem jednoduše proto, že např. žila v rodině alkoholika nebo jiného asociála a přesvědčujete jí, že vše záleží jen na ní. Jenže ona prostě nemůže a nezáleží to na ní. Nebudu to rozvádět, ale takové zjednodušující příspěvky o životě pevně v rukách považuju za scestné a nebezpečné. Umím si představit, jak taková agitka může srazit člověka, který se zrovna potácí, protože ho život semlel a on si to tak rozhodně nevybral.