Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Kopretinko,

samozřejmě je necitlivé a hloupé přijít k člověku, který zrovna spadnul do nějakého průšvihu, a "upřímně a od plic" mu říct, že si za to vlastně může sám, protože jak si to uděláš, takový to máš. To může udělat jen opravdový hlupák.

Na druhou stranu ale může třeba zrovna pro tu dívku, o které jsi mluvila, znamenat určitou naději to, že sice šla do života s velkým handicapem, ale že se nemusí smiřovat s tím, že už do konce života nebude schopná navázat plnohodnotný vztah, protože tatínek byl alkoholik. Že by to na tom třeba mohla pracovat s psychologem a s jeho pomocí a vlastním přičiněním to "předurčení k neúspěchu" změnit.

Nevím, jestli jsem se vyjádřila dost jasně. Samozřejmě, že to asi nejde vždycky, ale život je nespravedlivý a všichni nemáme ani nemůžeme mít stejnou startovní čáru. A pokud jsme bohužel dostali do vínku nějaký ten handicap, tak to je vůči nám nespravedlivé, ale v mnoha případech máme na vybranou -buď to tak nechat a říkat si, že nás osud nemá rád, nebo se to pokusit aspoň trochu zvrátit ve svůj prospěch.

Jásaví blbové (to je výraz vypůjčený tuším z D-Fensova blogu pro ty věčně roztlemené lidičky, co pro ně nic není problém a všechno je cool) jsou děsní, ale ti, co mají koutky celý život (nejenom v dobách aktuálního průseru) obrácené dolů a neustále si stěžují, jak se k nim život chová macešsky, také nejsou zrovna ideální, ne?