Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Tak děvčata velmi stručně a v bodech shrnu co působí a ovlivňuje to, kde jsme a jak to chápeme. pořadí neznamená důležitost.
1. Geny. Míra vyhledávání nového, závislost na odměně a trestu i síla vůle jsou dány genově. Patří sem i zodpovědnost, které prostě nedosáhneš ve větší míře, než je ti dáno geneticky. A toto vše ovlivňuje uchopení života do svých rukou.
2. Prostředí. To snad nemusím vysvětlovat.
3. Vzdělání. To je také jasné. Patří sem také možnost ho dosáhnout.
4. IQ.
5. A samozřejmě zdraví.
6. Vlastní píle.
Do prostředí patří také společnost, včetně společenského vědomí.

Takže máš-li to štěstí, že máš ty správné geny a narodila ses do určité společnosti, bez znevýhodnění a tím nemyslím jen tělesné a mentální a přidáš k tomu své úsilí, můžeš držet svůj život pevně ve svých rukách.
Já jsem toho také mnoho dokázala, zvládla jsem překonat velmi těžké dětství, ale tvrdit to, co vy, bych si nedovolila. Je to heslo doby, tak jako jsme si kdysi vyhrnovali rukávy a poroučeli větru, dešti.
Jsem velmi vděčná za to, kde jsem a vím, že by stačilo hrozně málo a nikdy bych tam nebyla. A moje zásluha je to jen zčásti.
Jsme pevně přesvědčená, že by většině těch úspěšných stačilo k neúspěchu narodit se jako Rom. To by pak ani ten pozitivní přístup moc nepomohl. A co takhle narodit se jako žena v islámském světě? A vůbec kdekoli ve třetím světě?
Opět v příspěvcích píšete o zatrpklosti, to je asi vaše odpověď na každý argument. Tak kdyby jste mne znaly, věděly byste, že jsem naplněná optimismem a jen tak něco mne neskolí, se životem se umím porvat. To ovšem neznamená, že budu dělat jako by zákonitosti neexistovaly a ignorovat např. vědu. Zjednodušujete a to je vždy nebezpečné.
Jo a ještě k tomu příkladu děvčete, sice bys jí ty věci neřekla, ale protože jsi o nich přesvědčená, ona by to cítila a tím se utvrdila ve své neschopnosti. Takových příkladů je mnohem víc, to je to znevýhodnění. Obrovské následky má odmítnutí v raném dětství a ještě v prenatálním období. Je dokázáno, že právě toto znamená 50% šance na rizikové chování v dospělosti. Přidej k tomu určité geny a nepečující matku a máš to. A nikdy se takový člověk nedobere k odpovědnému přijetí svého života, prostě nikdy. Je to jeho vina, on si to tak zvolil? A je skutečně v jeho schopnostech to změnit? Já bych strašně ráda řekla, že ano, ale nemůžu. setkávám se s těmito rizikovými skupinami ve své praxi a prostě to tak není. A takováhle hesla jim moc nepomohou, to mi věřte.