Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Stáňo, předem se omlouvám, ale bohužel Ti musím odpovědět trochu ostře.
Miluju totiž lidi, kteří přes internet poznají, kolik ten druhý vyvinul snahy. Milá zlatá, já jsem tý snahy vyvinula docela dost. Za prvé, z poměrně dost slušně placený práce jsem odešla kvůli dítěti - chtěla jsem dítě, v práci byl stres a já nechtěla, aby miminko trpělo stresem a přišlo tak ke zdravotnímu postižení. Už tenkrát se na mě dívali všichni jak na blázna, co blbnu - a dodneška si to musím při každém pohovoru, každém zasílání životopisu pěkně zodpovídat!!! Patrně je to jeden z důvodů, proč ještě nemám práci.
Za druhý. Vždycky jsem kupovala a četla literaturu o výchově dětí a péči o nich - a dělám to dle potřeby dosud.
Za třetí. Vždycky pro mě bylo první dítě, a pak teprve domácí práce, manžel nebo já. Tedy - když bylo miminko vzhůru a toužilo po mé přítomnosti a mé aktivitě, byla jsem u něj a povídala si s ním, zabavovala ho, zpívala atd atd - a to i v době, kdy většina novomaminek vaří, myje nádobí, uklízí, pere, žehlí, anebo dokonce studuje, chodí do cvičení nebo vydělává. Naopak v tom prvním roce jsem tu práci pak dodělávala, když dítě spalo - a spalo poměrně málo (některé maminky jsou na tom hůře, ale i tak syn spal vždycky méně, než uváděly tabulky v "chytrých knížkách"). Takže jsem spávala 5, někdy i 4 hodiny, a to ještě i s přerušováním, protože jsem pochopitelně kojila, jak nejdýl to šlo (asi do 8 měsíců, pak se syn sám odstavil).
Za čtvrtý - vždycky jsem vynakládala obrovské úsilí na to, abych syna co nejlépe vychovala - dělala jsem to od začátku, dělám to i dnes - i za cenu toho, že například dnes strávím mimo domov zhruba 7 hodin proto, aby byl syn ve škole v pohodě (vozím ho denně 15 km vlakem do vzdálené školy), a to ačkoliv bych nemusela - méně dobrou školu má 10 minut pěšky od domu.
Za pátý, vždycky, když se vyskytne jakýkoliv problém, anebo se běžné problémy (mluvím tedy o těch výchovných) nakupí do neúnosné míry, třeba hodiny a hodiny s manželem probíráme, co a jak, jak to zaonačit, aby to lépe klapalo, a to i na úkor spánku a třeba sexu. Pak také samozřejmě sháním informace, kde se dá - v knihovně, v knihkupectvích, tady na Rodině, na internetu, u psychologů atd. atd.
A tak bych mohla pokračovat. Tvůj nápad, že jsem se synovi mohla jako věnovat více, je naprosto nesmyslný. Naopak - naprostá většina žen se dítěti v průměru věnuje rapidně méně než já.
M.