Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Kopretinko, už se stalo a synovi se zatím (ťuk ťuk) v nové škole líbí. Celou anabázi se vším všudy bys nalistovala na diskuzi Šikana ve škole z asi října či listopadu, a myslím i něco na Povídání o škole, to teď asi z února (omlouvám se, ještě jsem se nenaučila dávat sem odkazy).
--- Celkem vzato jsme strávili letošní leden jako v těžkém snu - pořád jsme přemýšleli, probírali pro a proti, vymýšleli, jak by to teoreticky mohlo fungovat, navštívili školu, o kterou jsme měli zájem... No, jsem ráda, že to máme za sebou.
Nutná ta změna samozřejmě nebyla, ale přispělo k tomu několik různých okolností, počínaje tou, že jsem od začátku toužila po alternativní škole - a kdybychom bydleli někde blízko, určitě by tam nastoupil hned od začátku - až k tomu, že synovi děti v původní škole ubližovali, takže i když to pan ředitel zatrhl, syn se do školy bál chodit a byl velmi, velmi smutný až nešťastný. Pro mě byl ovšem hlavním impulsem fakt, že jsem si říkala - tak o co té jeho škole vlastně jde? Aby zapadl, nevybočoval (přestávky trávil schován na toaletě, protože se bál být ve třídě sám mezi dětmi). Ale starají se taky o to, jak se bude cítit? Asi moc ne. To už nechávají na něm a na nás rodičích. Tj. když budu chtít, aby se lépe cítil, budu na to úplně sama - škola pro to nehne ani prstem. Takže jsem vybrala školu (MMCH jedinou takovou v širokém okolí), která má ve svém programu některé mně velmi blízké věci. Ocituji například:
"mnohem větší důraz na socializační funkci školy. K tomu také přistupují nové informace z neurofyziologie, psychologie i pedagogiky, které jasně hovoří o nových nárocích na kvalitu prostředí, v němž proces učení probíhá. Je to důraz na vytváření bezpečného klimatu a prostoru pro co největší aktivitu učících se osob. V souladu s těmito moderními trendy je cílem našeho školního vzdělávacího programu vytvořit ze školy místo aktivního a radostného poznávání, místo, kde se plně respektují individuální zvláštnosti každého dítěte a jeho právo na různost a individuální tempo. Velký důraz je v programu kladen na výchovné působení školy.
Základem je partnerský vztah mezi žáky a učiteli, mezi učiteli a rodiči založený na vzájemném respektu." atd.
Možná dlouhá citace, ale velmi výstižná.

V nové škole se syn uvolnil, je spokojenější, spontánnější, říká, že se mu tam líbí. I mně se na nové škole víc líbí - je vidět, že výše citovaný program není jen cár papíru, ale každodenní skutečnost.

Samozřejmě hodnotit tento nesnadný krok budu moct vlastně až po letech, ale pochopitelně věřím, že jsme udělali to nejlepší, co se v našich podmínkách udělat dalo.
M.