Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Mirko,
a nemůže právě v tom být ta chyba?
Víš, ono u právě narozeného miminka těžko poznáš, že je přecitlivělé. A to, co píšeš o své péči - nevím, z mého úhlu pohledu to je přinejmenším kontraproduktivní. Děti nejsou hloupé a pokud si dítě naučíš na to, že se kvůli němu rozkrájíš, pleteš si na sebe bič. Nemůžeš vědět, jak by se tvůj syn vyvíjel, kdyby právě tuhle (dle mého soudu) enormní péči neměl. Možná by sis ušetřila spoustu problémů.
Já jsem například CHTĚLA, aby můj syn byl společenský, komunikativní dítě, který nebude mít problémy v kontaktu s lidmi, protože děti fixovaný pouze na matku jsou mi prostě protivný. Samozřejmě kdyby během svýho vývoje jevil známky nějaké přecitlivělosti, kdyby na to reagoval negativně, dělala bych to JINAK, ale aspoň bych to zkusila. Takže u nás doma (a bydleli jsme po jeho narození do jeho roku v garsonce o 19ti metrech) byli dost často cizí lidi, třeba do půlnoci, kdy on už dávno spal. Chtěla jsem, aby věděl, že maminka je tu samozřejmě pro něj, ale nemá na starosti JENOM JEHO - že prostě nejsem jeho otrok. Zažila jsem tenhle postup u mý mámy a mladší ségry, to bylo velice chtěný, rozmazlovaný dítě, který tyranizovalo celou rodinu a nikdy nezapomenu na to, jak máti asi v jejích 2 a půl letech nahrávala na kazeťák její promluvy, kde mj. bylo: "Tatínek je major a maminka otrokyně." Oni jí k tomu vedli, ještě se tomu smáli, že to říká, a pak se oba hodně divili, jaký měla sestra v dospívání problémy. Mmch. v nějakých patnácti mi zcela vážně řekla, že rodiče jsou vlastně jenom kasičky na dvou nohou, který prostě musej platit, když už si ji pořídili.
Pro mne je dítě na prvním místě v tom smyslu, že dejme tomu okamžitě zruším pracovní záležitosti nebo "zábavu", když večer blinká a není mu dobře, v tom, že jeho potřeby (jídlo, oblečení apod.) jsou uspokojovaný v první řadě, v tom, že ho vyslechnu, věnuju se mu, povídáme si, hrajeme, ale jsou chvíle, kdy buď chci nebo musím jít pryč nebo se během dne věnovat i něčemu jinýmu a přes to nejede vlak. Může se vztekat jak chce. A on to ani nedělá, protože ví, že je to zbytečný. Dítě podle mého názoru nemá žít v domnění, že rodič je jeho hračka nebo otrok. Stejně jako nedostatek péče může mít negativní následky, tak je může mít i péče přehnaná...