Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Mirko,
no já jsem docela ráda, že se svému dítěti věnuju MÉNĚ než ty. Ne, že bych mu nebyla k dispozici, když mě potřebuje, ale je členem rodiny - nikoliv jejím vrchním velitelem. Nevím, co je tak špatného na tom, když si mimi chvilku samo hraje mezitím, co máma dělá nějakou domácí práci. POchybuju, že mu nějak ublíží, když od malinka vidí, že nádobí nenaskáče čisté samo do kredence a nebo že každý (včetně rodičů a jeho samého) má nějaké povinnosti (chození do práce, úklid, nákupy, vaření) - a nedej bože i nějaké ty zájmy. S našima jsem jezdila na vodu (od dvou let - spaní ve spacáku ve stanu, vaření v kotlíku - milovala jsem to), na výlety, šmejdila jsem tátovi v tmavé komoře (fotografie) - zajímalo mě, co dospělí dělají a fascinovaly mě jejich koníčky a zájmy. Plus mi to otevřelo svět a možnosti do budoucna - nikdy jsem nebyla klasické dítě "s klíčem na krku" které bloumá po sídlišti, protože buď jsem měla nějaký daný program (kroužky) a nebo jsem se dokázala dost dobře zabavit sama - bez toho, že by mi rodiče museli tu zábavu nějak "předžvejkávat".

Naopak - myslím, že dítěti prospěje, když je součástí nějakého běžného provozu, kterému se ono samo musí naučit přizpůsobit - svět, který má jasná pravidla a pevné hranice je mnohem přijatelnější a srozumitelnější než svět, kde si dítě musí hranice a pravidla vytvářet samo.