Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Tak, holky, všechny, pardon, možná jsem trochu moc prudila:-))))
Samozřejmě že kdyby si syn SÁM HRÁL co miminko, že bych ho nechala. Ale on prostě byl nespokojený, brečel a tak. Samozřejmě že když se sám zabavil, že jsem letěla něco udělat (pokud jsem se tedy nenechala strhnout k pozorování, co dělá, neb mě to prostě nadchýňalo:-))), ale takových chvil bylo minimum.
Jinak pochopitelně když byl větší, tak jsem se snažila to směrovat trochu jinam. To, že jsem "nedělala" domácí práce s ním, bylo taky o té mé nešťastné citlivosti - prostě se nezvládám soustředit na dvě věci najednou (škrabat brambory a ještě si povídat s dítětem a hlídat jeho aktivity (byl do 5 let velmi živý, pak se trochu zklidnil)). Samozřejmě co je větší, už není na žádném piedestalu a musí "zapadnout" do rodiny, tj. musí nás třeba s manžou nechat povídat (i když měl taky období, že žárlil, teď už je zase rozumnější). Ale to souvisí s MÝM vývojovým mezistupněm, kdy jsem právě chodila do té poradny a šrotila v hlavičce. Takže někdy kolem tří let se NĚCO ve mně zlomilo a já (konečně:o))) pochopila nějaké souvislosti; ono by to bylo dost složité na vysvětlování a to není účelem. Každopádně se můj postoj úplně změnil, ale samozřejmě to mělo souvislost i s mojí matkou. (Mám na mysli princip, že když jsem se jako "dospělé dítě" nedokázala zbavit vlivu matky a nedokázala jsem se "prát za svá práva" před ní, tak jsem to logicky nemohla umět ani u svého dítěte. Vidím v tom přímou souvislost - ve chvíli, kdy jsem se zbavila "zbožnění" své matky (nebo jak to nazvat), a dokázala jsem jí do očí říct Ne tohle dělat nebudeš, tak jsem pak k témuž dozrála i u dítěte.)
Samozřejmě připouštím, že jsme měli syna od narození vychovávat asi o špetku jinak (jak, to samozřejmě netuším, tedy - nevím, co by dělal on, kdybych postupovala jinak), a že teď "sklízíme" plody v podobě zvětšených problémů (ovšem nikdo nemůže vyloučit, že stejné problémy by byly, i kdybych postupovala jinak). Ale o těchhle věcech jsem před početím syna neměla ani tušení, prostě jsem si myslela, že jsem dospělá, normálně zralá žena, takže jsme počali dítko a pak tu výchovu NĚJAK dělali.
Samozřejmě že teď už nelítám a nesháním synovi zábavu (naopak, jemu převelice vyhovuje řídit si, co dělá) - ale to zase neznamená, že nevyhledáváme příležitosti, jak si jako rodina UŽÍT - divadlo, výlety ap. dle možností. Teď je syn víc "orašplováván" a tlačen do větší pokory, odpovědnosti, zodpovědnosti vůči druhým atd atd (ne že bych to do 3 let nedělala, ale dělala jsem to jinak).
Ale stále je u mě na prvním místě - tj. když má problémy, snažím se je řešit jak nejlíp dovedu, i za cenu obětí.
Jo, s těmi oběťmi. Já to dělám z přesvědčení, že je to tak správné. To, že jsem to tu zdůraznila, je proto, že mě Stáňa naštvala (:-))) ). Skutečně si nemyslím, že bych ještě teď syna rozmazlovala. Ovšem - jestli je pohoda ve škole rozmazlení, tak ho teda rozmazluju, no:o)))
Samozřejmě že jestli se obětuju, tak za prvé - po synovi požaduji na oplátku jen to, aby se choval "jako slušný chlapec", tj. ve zkratce aby nikomu neubližoval, nebyl zlý, a plnil své povinnosti, a pokud toto nějak dodrží, tak ode mě neuslyší jediný slovíčko výčitek (doufám:-))) ), za druhý - zase si to vynahradím jinak, abych nezahořkla, třeba jsem si před rokem dopřála Bornovy Tři mušketýry za šest stovek (přesto, že jsem nezaměstnaná:-))) ).
S tou prací - jasně, bude se na tom pracovat, ale zatím se z toho pořád nemůžu vzpamatovat. Jo, v knihovně našeho kraj. města mě nepřijali, budu to zítra zkoušet v jiném městě a jiné knihovně, pak taky mám posílat žádost (pardon, teď už je to "motivační dopis") na knihovnici Památkového ústavu a tak.
Jéžiš, a teď se mi asi ztratil ten příspěvek. Některá podotkla, že je komické, jak generalizuju hned v zápětí, co za to sprdnu Stáňu. Jo, tak to máš pravdu, asi se mi vzteky zatemnil na chvíli mozek:-)))) Pardon, já to tak nemyslela, že bych Vás chtěla urážet, to zas ne...
M.