(Jinak Lenko, Tobě se taky podařilo moje slova překroutit, ani asi netušíš, jak. Takže moje poznámka o fantazii měla říct asi tolik - Hele, o svýho syna se nebojím tolik, jak jsi to pochopila, taky z něj mám radost. Vůbec jsem nikoho nechtěla ranit, ani se nad nikoho povyšovat, takže "tvrdost" doslovného výkladu měl smailík shodit do oblasti ironie vůči sama sobě, vůči mé výchově, případně i vůči učitelkám, které mi už párkrát nasadily brouka do hlavy. --- To, že tady popisuju svý boje sama se sebou, jestli ho dobře vychovávám, není projevem toho, že nenechám syna "žít" - ten o těch bojích většinou ani neví, anebo (doufám) neví, že se moje případné starosti týkají jeho. --- Z většiny diskuzí tady jsem si vzala nějaká poučení - proč myslíš, že sem asi tak lezu? Vždyť mi tak trochu nahrazujete kamarádky - před svými kamarádkami se tak stydím, jak jsem neschopná, že bych jim v životě nemohla říct třeba ani "Chodím k psychiatrovi pro prášky", takže si s nima nemám vlastně ani o čem povídat. Kromě toho nejlepší moje kamarádka se vdala do Ameriky... --- Jo, a taky upřímně doufám, že žádným postrachem snach nebudu - mám zářný vzor ve své matce, takže se vynasnažím, abych neprudila, neboť vím moc dobře, jak hnusný to je. Koneckonců - budou to eventuálně dospělí jedinci, takže pokud nebudou loupit, vraždit a provádět bankovní podvody, tak hodlám ani neceknout, budou dospělí, svéprávní, tak ať se postarají:-))) Ale dokud není syn dostatečně samostatný, odpovědný a zralý (netvrď mi, že v sedmi letech dítě může být tak zkušené a zralé, jako třeba v 18 nebo v 25 letech), tak za něj nesu odpovědnost a holt se musím snažit já, to k dětem prostě patří. Tedy - zas aby to někdo nepřekroutil - odpovědnost, kterou syn unese, mu laskavě přenechávám, poňoukám ho k odpovědnosti a samostatnému myšlení, ale pokud vidím, že se chová "nedospěle", pak ho prostě nějak usměrňuju. Usměrňování, pokud vím, zakazuje jedině liberální výchova, moderní dlouhá desetiletí v Americe, ale svět od ní ustupuje, protože lidé začínají chápat, že nedávat dětem žádné hranice není zrovna ideální. --- Takže Lenko, myslím, že až tak ztracenej případ nejsem. Koneckonců už jsem ptáčkovi synáčkovi nadhodila, že mi má klidně připomenout, když se nebudu chovat zrovna nejlíp v době, kdy bude dospělý:-))) )
M.
Předchozí