Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Kopretinko,

sdílíme vůbec stejnou diskusi? Nejsem si vědoma, že bych Tě jakkoli znevažovala, pokud za znevažování nebereš polemiku s Tvým názorem.

Podívej se, řekla bych, že se pravděpodobně shodujeme ve spoustě věcí. Jednak asi na tom, že člověk nemůže ovlivnit řadu věcí (neštěstí, nemocí, náhod), které se mu v životě přihodí. Ale to myslím, že jsem tu už několikrát řekla.

Jednak pravděpodobně i na tom, že ale jsou věci (a někdy dost podstatné), které ovlivnit MŮŽEME. Kdyby sis to nemyslela, asi těžko bys radila Mirce, kde má hledat nějakého psychologa. A zrovna tohle je věc, která může znamenat dost podstatný rozdíl - situace, ve které se nachází, se třeba nezmění, ale ona bude schopna podívat se na to z jiné stránky, najít řešení, které ji před tím nenapadlo, a ušetřit si spoustu trápení.

Nechce se mi věřit, že bys myslela vážně to, že máme ve svém životě všechno dané a jakákoli naše snaha to změnit je stejně zbytečná, protože to nejde.

Jinak s těmi logickými argumenty - ano, uvedla jsi nějaká čísla, ale nikoli jejich zdroj. Jak mám poznat, nakolik jsou opodstatněná?

Na Psychouše jsem reagovala poměrně ostře, protože se mi nelíbí, co tady provádí. Sám se pasoval do role jakéhosi shovívavého hodnotitele a mnoho nechybí, aby začal příspěvky známkovat jako ve škole. Takovéto chování bych možná mohla akceptovat od takové kapacity, jako byl třeba p. prof. Matějček, který se celý život věnoval určitému oboru a má v něm obrovský přehled, ale od někoho, z koho padají právě jen ty povýšenecké hlášky, k tomu ochotna nejsem.

A myslím si, že právě člověk typu p. Matějčka by se k nim pravděpodobně nesnížil.