Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

No, v podstatě já jsem taky pak už chtěla, aby se co nejvíc osamostatnil. Do čtyř let jsem s ním byla doma úplně, ale tím stylem, že šel dvakrát týdně do kroužku a občas jsme šli do mateř. centra (občas proto, že jsme v MC nestíhali být včas), a ze dvou důvodů, jednak kvůli mateř. příspěvku (tušila jsem, že sehnat práci nebude legrace), a jednak kvůli tomu, že ještě kluk fakt neuměl takové prkotiny jako se pořádně obléci, taky se mu ještě ve 3 letech stávalo, že sice kakal na nočník, ale spoďárky měl několikrát za den ušpiněné - a taky neuměl vyměšovat na "velkou" toaletu a tak.
- Ale úderem čtvrtého roku šel chlapeček do školky taky. Jen ne na celý den. Mimo jiné proto, že jsem neměla práci, a jako taková jsem v naší MŠ neměla "nárok" na odpolední pobyt dítěte ve školce.
Ale s osamostatňováním to stejně nešlo tak rychle - neuměl si s dětmi hrát, hrál si "jinak" než ostatní, což ho myslím dost vyčleňovalo z kolektivu a tak.
M.