Už mě docela nudí ty modely "mladá dynamická kariéristka" a "unavená utahaná matka". Pořád mi není úplně jasné, proč by mělo být nějakým morálním kreditem "mít děti", když je nechci nebo se na to necítím nebo je mít nemohu. Každý má přece jiný žebříček hodnot.
A už vůbec nechápu to neustálé strašení a vžité představy "až budeš mít děti, tak už si nic neužiješ ..." Pitomost, děti za to nemohou! Někdo prožije s dětmi plnohodnotný život, dokáže studovat, pracovat i se bavit a někdo sedí doma za pecí a vymlouvá se na děti.
Pro mě jsou děti opravdovým naplněním života, ale to neznamená, že už nedělám nic jiného. Stejně tak je potřeba přehodnotit role v rodině. Pořád narážím na oblíbené "žena hospodyně a matka hlídá rodinný krb", "muž nosí peníze a dře se do úmoru". Tenhle model dnes rozhodně neobstojí a i když dost párů ho špatně snáší, myslí si, že "tak to musí být". Nemusí!
Předchozí