Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Šáry, Šáry, stále dokola. Otáčíš, co napíšu a pak útočíš. Mé argumenty jsou podložené mnoha výzkumy v oblasti příčin sociálních deviací. logické argumanty se týkají výše mnohokrát opakovaného výroku, který prostě není pravdivý právě na základě logické argumentace, která zní, že život není takový, jaký si ho uděláme.
Právě prof. Matějček, kterého zmiňuješ věnoval svou práci na podložení argumentů, které hovoří jednoznačně o obrovském vlivu výchovy a dědičnosti na celý život člověka. Stačí si přečíst jeho názory na utváření vztahu mezi adoptivními rodiči a jejich dětmi. Tím, že vědecky zpracovával tato témata, přispěl ke snaze zlepšovat postavení dětí ve společnosti. Právě reálným pojmenováním problémů, které si člověk nese z dětství po celý život, pomáhá těmto problémům předcházet. Nikdy bych si nedovolila o něm tvrdit, že by se postavil za řeči typu, stačí se na problémy dívat optimisticky a vše pomine. To je snad urážka celé jeho úžasné práce. Pokud někde v jeho díle něco podobného najdeš, dej mi vědět( přesnou stranu a dílo). Jinak mé závěry, které jsem v diskusi užila jsou krom prof.Matějčka od doktorů Koukolíka a Drtilové, což jsou jedni ze špičkových odborníků v sociálních deviacích, věnují se především jejich příčinám. Dalších mnoho autorů, ze kterých čerpají mé názory, si nepamatuji, protože tuhle problematiku studuji mnoho let a jsou jich pěkné řady. Studiem nemyslím jen školní přednášky. Je to celá řada psychologů i filozofů.
Možná se ti to zdá divné, ale i když přijímám všechny tyto výzkumy a jejich závěry, můžu klidně radit Mirce v návštěvě psychologa. Ono je totiž třeba svou situaci přijmout a v rámci možností s ní pracovat. Ale pokud ona chce svůj život udělat naprosto v rozporu se svými podmínkami, tak ho takový prostě neudělá! Proto není tvůj výrok absolutně pravdivý.
Problém tohoto dohadování mimojiné spočívá také v tvém vyjadřování. Jednou mluvíš o dělání života a podruhé o přístupu k životu. To jsou dvě rapidně rozdílné věci. Ano, můžu mít život úplně jiný, než bych chtěla, ale stejně můžu být spokojená. To je o vnitřním postoji člověka a nemá to nic společného s oním výrokem.