Tedy vlastně mohu, protože vím, jak tyhle typy lidí (M a D) přemýšlejí. Jen nevím, s kým mají takový pohodový vztah, ¨když mají strach, že při dětech a nich budou služky a nevolníci. Když jsem se vdávala, neměli jsme nic, a to nejsem ročník padesát atd. Brát jsme se nemuseli, prostě jsme chtěli spolu být. O životě na psí knížku nebyla řeč. Vždycky je to o tom, že když člověk s někým spojí život, je na všechno jaksi dvakrát. Na průšvihy i na to hezké. Na mateřské jsem nikdy stereotypem netrpěla, mám koníčky, a protože nejsme bohatí, musím i při dítěti vydělávat, tudíž jaký stereotyp?! Na všechno jsou dva a když si vymýšlejí, nemusí se unavovat a mohou rezignovat na vztah a lásku. Nejsou ani jednoho hodni. (Hlavně aby byla ta pohoda, ne?!)
Předchozí