Lizí, trochu černobíle viděné. Znám spoustu lidí, kteří své děti vychovali dobře, ovšem jejich dobře vychované děti se k nim nechovají zrovna nejlíp. Výchova je důležitá, ale povaha, nátura je daná...a dobrá výchova vše nenapraví. Někdy jako rodiče můžeme dělat cokoliv, ale nic s povahou dítěte neuděláme. V životě dobře vychovného dítěte působí v dospělosti spousta jiných vlivů - člověk se mění. Nemůžeme nikdy vědět, co z našich dětí vyroste.
Takže přísloví - "Jak se do lesa volá..." možná funguje, ale určitě ne stoprocentně. Vše se na špatnou výchovu svádět nedá. A platí to i naopak - z ne příliš dobré výchovy můžou vyrůst naprosto skvělí lidé...Jde o osobnost člověka. Neviděla bych to prostě tak černobíle. Mám děti - větší a menší puberťáky - jak bych si jinak vysvětlila, že u některých je ta výchova tak snadná a vše jde poměrně lehce a u jiných, i když jsou dobře vedení, stejně jsou samý průšvih a nedají si říct.
Já mám trochu hrůzu z lidí, kteří při nějakých průšvizích dětí už hned hledají chyby ve výchově. Děti jsou právě děti, že občas dělají věci, které je napadnou a nepřemýšlejí - dřív konají...A určitě to není špatnou výchovou, ale spíš prostě naturelem svých povah.
Předchozí