Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Reálná situace je, že lidi vždycky měli a budou mít děti (minimálně dokud nevymřou). Svoje síly jsem zvážila, osobně ničí pomoc s dětma nepotřebuju, pokud nepočítám občasné hlídání babiček, které to dělají rády. Někdo to štěstí nemá a neznamená to, že je nezodpovědný. (Nebyls to Ty, kdo tu psal, že člověk nemá život takovej jakej si ho udělá?)

"Nárazníkové pásmo" asi nebude můj výraz. Nevzpomínám si, že bych to kdy použila - zní mi to jako neologismus.

O to jestlis měl chůvu ale jít může, protože kdybys byl někdy v situaci, že např. s tim kočárem, nebo na tom vozíku potřebuješ pomoct, věděl bys, že toho člověka, který žádá to taky moc nebaví (natož aby chtěl někoho využívat) a kdyby měl jinou možnost, vyřešil by si to mnohem radši sám. Za řešení nepovažuju aby nikdo z pocitu zodpovědnosti neměl děti ani úraz.
Na druhou stranu není od věci občas pomoc potřebovat, aby člověk nezačal mít zcestný pocit, že všechno lze odpovědně naplánovat.