Otázka je, co to znamená NENORMÁLNÍ rodina.
S vědomím toho, že budu kamenována přiznám, že bych se o těžce zdravotně postižené dítě s největší pravděpodobností nedokázala postarat. Resp. možná dokázala, ale na úkor sebe a zbytku rodiny, což si neumím představit. Ta péče nestojí jen čas, ale taky peníze, a kdo by je vydělával, kdybych já nemohla, to netuším. A z příspěvků od státu se to zvládat nedá.
Někdo na to má - psychicky i finančně - někdo ne. Netroufla bych si odsuzovat lidi, co dají své postižené dítě do ústavu. Znám pár rodin, které postižené dítě v ústavu mají nebo měly, některé se snažily mít ho doma a po čase zjistili, že je to nad jejich síly. Nemáme právo soudit. Tohle je každého věc a to rozhodování je určitě velice těžké a bolestné.
Předchozí