Milado,
on většinou nikdo neví předem, že bude jeho dítě postižené. Anebo ani nemusí být a stane se mu nějaký úraz, jako Filípkovi v té reportáži.
K těm finančním věcem se fakt nechci vyjadřovat, nerozumím tomu, jen jsem chtěla říct, že to prostě nezvládne každý, i kdyby mu stát platil bůhví kolik, nemusí to zvládnout psychicky, takže dítě do ústavu dá.
Vzpomínám si na jeden článek na eMiminu, kde psala nějaká holka o tom, že dali do ústavu slepého chlapečka. Tehdy jsem nad tím docela přemýšlela, myslím, že slepé dítě bych do ústavu nedala, ale zase - musela bych mít pro něj nějakou pečovatelku, prostě vím, že při své práci nemůžu zvládat celodenní péči ani o zdravé dítě a nepracovat si bohužel nemůžu dovolit. Nechci už to dál rozvíjet, osobně bych si přála, aby se žádné postižené děti nerodily a ani se jim nikdy nic nestalo (což je nesplnitelný přání), jen jsem reagovala na ty "normální" rodiny v příspěvku mamky z Norska, protože znám pár "normálních" rodin, co péči o těžce postižený dítě nezvládly a nepřijdou mi proto o nic horší - prostě, každý na to nemá, to je vše.
Předchozí