Patřila jsem také k těm co, nechápou, jak můžou mít rodiče tak nevychované děti. Můj nejstarší byl takové sladké děťátko, se kterým se člověk lehce domluvil, byl i opatrný, druhý syn měl sice nějaké problémy, ale také jsem si s ním celkem poradila, dcerka byla klidná a roztomilá, ale pak přišel náš jedenáct let očekávaný potomek a všechny mé iluze o mých výchovných schopnostech vzaly za své. Syn není sice příliš divoký, do žádných velkých nebezpečných akcí se nepouští, ale je nesmírně tvrdohlavý. Naprosto přesně ví co chce, jak, kdy a s kým. Všechny psycho i pedagog. snahy jsou zbytečné. Je mu čtyři a půl a pomalu ustává vztekací období, když pomalu tak to znamená šnečí tempo. Občas si nechá i něco vysvětlit, ale je to pro něho tak obrovský výkon, že se tím tak unaví, že vzápětí nastane nějaký mimořádně neřešitelný problém ( např. ponožky) a vzteku se stejně nevyhneme. Naučila jsem se problémům předcházet, být o několik minut napřed a předvídat. Vím, že i pro mého syna je jeho povaha zátěží a snažím se myslet na to, že jít za svým cílem není špatná výbava do života. Tak se mé výchovné snahy upírají k těm cílům a prostředkům, nechci mít syna, který jde tzv.přes mrtvoly. Plusem je také samostatnost, tuhle si opravoval kolo, dokonce vymyslel i způsob a hledal náhradní díl. Samo, že to nedokázal, ale staral se co mohl, strkal tam blbosti, ale ta zarputilost prostě nedovolila říct, že to nejde. No nakonec konstatoval, že běhat vedle kola, které vede, je taky dobré a vlastně je to jízda na kole. To je ještě dobré, ale té ostudy kdykoli si vyjdeme mezi lidi. No, dělám, že nic a snažím se tu trapnost, kterou cítím nepřesouvat na něho a nevylévat si vztek, který cítím spíš na ostatní než ne něho. Nedávno mne překvapil. Byli jsme s dětmi v resturaci ( chodíme tak jednou za dva měsíce někam na oběd, děti to milují) a náš malý neměl ani jeden problém, sice si to vynahradil hned na chodníku, ale já jsem byla blažená. Předposledně trval na tom, že chce k jídlu delfína. Prostě delfíni se jedí a on ho měl i doma a chce ho! Bezva situace, chtěla bych vědět co si myslelo okolí, i když možná radši ne.
Předchozí