Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

když jsem si to všechno přečetla.Mám dvouletého kluka-torpédo,neřízená střela,divoch....Už mne trochu napadaly myšlenky, jestli to už nehraničí s hyperaktivitou.Po shlédnutí názoru jedné lékařky to vypadá, že to zatím jde.Když jsem viděla maminky jak jdou se svou ratolestí pěkně za ruku..ach jo..Já místo toho uvažovala, jestli si mám pořídit takové to vodítko co se dá povolit, stáhnout.No jo, ale to bych asi měla sociálku na krku.Během doby co tady píšu stačil malý udělat:upozornit mne na nezakrytou zásuvku/kryt si umí sám vytáhnout/,vyházet všechny gram.desky,pustit si Dádu,vytáhnout šroubováky ze stolu od bráchy...Nemyslím,že je zlobivé, je prostě živé.Raději mít takového divocha,než najít dítě po hodině na stejném místě.Věřím,že některé maminky by s námi i měnily.A když vidím nějaké to tzv.zlobivé dítě na veřejnosti?Spíše se začnu smát.Ty naše zlobivé děti vlastně objevují svět, lépe se v nim potom vyznají, jsou zvídavé a myslím i velice chytré.Končím a jdu uklidit ty desky a CD...nevím jestli to dám dohromady,ale nejdříve musím vypnout počítač, aby brácha neřval:co jsi mi zase v tom počítači provedl?Někdy mám pocit, že naše torpédo bude za chvíli ovládat počítač lépe než celá rodina. Přeji Vám krásné chvíle s dětmi.A děkuji světu za každé nové ráno s tím mým divochem.