Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

No, já pokud narazím na dítě, co se chová jako drak a obtěžuje svou divokostí okolí, tak to beru hlavně podle rodičů. Potkávám v zásadě dva typy rodičů takových dětí. První skupina rodičů se snaží dítě mírnit, zabavit, vysvětlovat co se nedělá a proč. Je to evidentně náročné, ale pokud od rodičů vidím snahu, tak mi to stačí. Člověk přeci vidí, že dítě je prostě živel od přírody a rodiče už jsou z toho sami umoření, ale i tak na jeho řádění nekašlou. Chápe, že rodičům to taky není jedno, jen není v lidských silách takové dítě udržet v klidu.
Druhá skupina rodičů má zvláštní víru, že jejich dítě je velmi roztomilé, každému se přeci musí líbit. Typická reakce na to, když potomek ve vlaku do ostatních cestujících kope je: "Ale vždyť je to dítě" případně "Moje dítě je výrazná osobnost, nechci ho omezovat". Můžete mě nařknout z nedostatku tolerance, ale nemám příliš ráda maminky (tatínky), kteří se chovají jako že z jejich zlatíčka mají všichni padnout na zadek, neboť dítě má právo na cokoli a všichni okolo mají povinnost ho tolerovat a respektovat. Moje bývalá kolegyně si často brávala do práce synka a připadalo jí vždy moc veselé, jak rychle hošíček dokáže vyházet věci z mých šuplíků (nešly zamykat), kdykoli musím s něčím do jiné kanceláře.