Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Beruško, já mám taky takové čírtě, takže vím, co to je. Přesto na "zlobivé" děti pohlížím tak trochu taky tak, jak píše Gábina. Podle mě je největší chyba, když rodič na tu výchovu rezignuje. Jo, je těžký usměrňovat divokého potomka. Je to strašně, ale STRAŠNĚ frustrující. Ale rodič by nikdy neměl přistoupit na absolutní rezignaci. Měl by neustále hledat psychické rezervy na "boj s větrnými mlýny". Na sté a tisící usměrnění téže nevhodné činnosti. Jo, není to sranda - a u takových přeaktivovaných dětí logicky MUSÍ dojít k tomu, že u něj nelze pilovat "méně" důležité detaily, jako třeba pořádkumilovnost ve vlastním pokoji (na což jsem u syna třeba rezignovala já...). Ale na zásadní věci by si rodič tu energii měl najít - a neubližovat druhým podle mě je docela dost zásadní věc.
Tož tak. Taky si tak letmo vždycky "perlustruju" rodiče:-))))))
M.