Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Beruško, já myslím, že jsi se dala zmást začátkem toho příspěvku. Taky jsem čekala, že druhá skupina budou rodiče, kteří dítě nenapomenou, což je i můj případ a cítím se stejně, jak píšeš Ty. Ale já teda narozdíl od té druhé skupiny rodičů vůbec nemám pocit, že by moje dítě bylo roztomilé. Jen vím, že je úplně jedno, jestli ho budu usměrňovat, nebo ne. A když mu něco vysvětluju, napomínám ho a on se mi směje do očí, tak se cítím ještě hůř, než když si o mně prostě jen lidi myslí, že ho nechám dělat cokoliv. Efekt je minimálně stejný, jen se tolik nevytočím a nedělám ze sebe pitomce.

Mám dva kluky, starší byl poslušný a nechápapa jsem, proč tamta maminka zlobivé dítě nenapomene a nechá ho vyvádět. Pak se mi narodil druhý a už to prostě chápu. Jenže kdo nezažije, nepochopí. Když jsou kluci rozdělení, je starší ukázkově poslušný dodnes, ale jak jsou spolu, přidá se a zlobí společně. Štengrují se, kdo mě víc vytočí, kdo bude víc ignorovat co jim říkám, kdo udělá v obchodě, v trolejbuse nebo na chodbě v baráku větší hluk... A já mám dvě možnosti - buď je nechám, nebo je napomínám. Výsledek je bohužel úplně stejný, jen ta první možnost není tak vyčerpávající. A i v tom, co si myslí okolí, není moc rozdíl. Když je nechám, řeknou si: No to je hrůza a ona jim nic neřekne. Když je napomínám, tak si musí říkat: No to je hrůza, vždyť oni ji vůbec neposlouchají! Když je plácnu, začnou řvát a okolí si řekne: To je matka, bije děti a hluk je pak ještě větší. Když je neplácnu, tak si okolí nutně musí říkat: Ti by zasloužili pár na zadek, spratci nevychovaní, a matka nic...

Tož tak to máte a teď raďte. Ale ne vy, co máte to poslušné dítko; jak píšu, taky jsem to zažila.