Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Zuzi, vím, že jsi zastánce spíš nefyzických trestů. Tedy chi říct, že se spíš kloníš, podle mne k extrému tzv. liberální výchovy. Osobně bych asi postupovala jako Xantypa. Určitě bych onomu chlapci dala najevo, že tady je u mně doma a bude se chovat podle našich pravidel anebo u nás nebude. A určitě bych do sebe nebo svého dítěte nechala někým bušit. Právě tak bych ale zakročila proti svému. Nesmí druhým záměrně ublížit - to je hodně zle, a když ublíží nechtíc, musí se minimálně omluvit.
Pro Janu. Někdy se za divokým chováním dítěte skrývá dědictví - porucha chování, po rodičích. Podle toho, co jsi popsala to ale tak bude maximálně částečně. Spíš bych se přikláněla k té výchově. A s takovými lidmi se jedná určitě špatně. MOžná bych na Tvém místě reagovala v opravdu extrémních situacích, kdy jde o život či o zdraví. V ostatních případech bych si buď promluvila s rodiči nebo je ponechala svému osudu. Oni to nevidí a vidět nechtějí. A pouze bys je proti sobě poštvala a ničeho nedosáhla - si myslím.