Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

A co takhle: Zkus vodu, milá Lízo...
Ale vážně, já to řešila občas taky a sice: dítě řve nesnesitelně doma-nejlépe polít studenou vodou-množství dle věku dítěte.
Nepřestane-odvléct do vedlejší místnosti: chceš řvát, řvi si, ale sám.
Když to přišlo venku, je několik možností: Např. na pláži jsem říkala manželovi, babičce, kamarádce: tvař se, že není náš.
Někdy jsem k synovi prohodila: Chlapečku, jestli ihned nepřestaneš s tím pískem(litím vody, bouránám hradů ap), půjdu a řeknu to tvému tatínkovi. Dítě se obvykle zarazilo,¨zkoumavě si mě prohlédlo a přestalo.
V obchoďáku se mi to stalo pouze jednou, zatla jsem zuby a vlekla dítě nejprve stojící a pak už jen volně visící a ječící za ruku ven, někam jinam, do kouta. Dokonce jsem tenkrát dítě násilím do kouta vtiskla kolenem a řekla, že jestli nepřestane s tím jekotem, teď hned ho svléknu a nařežu zadek předevšemi. V opačném případě si půjdeme koupit tu zmrzlinu.
Ale jednou...tehdy 2letý syn dostal hysterický záchvat na kovových schodech u Vltavy, asi se bál, opravdu sebou plácl na zem a řval, že dolů ne. Tehdy jsem si sedla snim na ty schody a dlouho jsem ho konejšila, i když to vypadalo, že mě ukope. Nevím, co ho tehdy tak vyděsilo, ale bylo to strašné. Tady se nedala použít voda ani přes zadek, dítě bylo v šoku, dodnes nevím z čeho. Asi po 20 min. mi v náručí tak nějak zkrotl.
Takže tak
Mějme s nimi trpělivost.
Jana