Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Gábino,

já to vnímám naprosto stejně. Pokud něčí dítě udělá téměř cokoliv a já uvidím, že se ho rodič snaží usměrnit, tak mu taky téměř cokoli odpustím ;o))

Pokud bude vyvádět a vztekat se, tak mi nevadí, když si ho rodič nebude všímat a třeba ho překročí - opravdu někdy je to lepší než se zbytečně rozčilovat a co TOMUHLE řekne okolí, je mi taky šumafuk.

Ale když dítě schválně ublíží nebo soustavně ubližuje jinému dítěti, někoho uhodí nebo udělá nějakou vyloženou schválnost, která někoho poškodí, rodič to vidí a nezasáhne, tak mi to VADÍ A MOC. A taky mi vadí (viděla jsem u sestřenice) že ona dítě napomene, aby nedělalo nějakou (dle mého názoru) úplnou kravinu (třeba si nesbíralo větvičky a kamínky), ono ji neposlechne, ona mu to dvakrát zopakuje, pokaždé důrazněji, a pak to NECHÁ PLAVAT. Její holčička si pak z maminky absolutně nic nedělá i ve vážnějších věcech.

Sama jsem majitelkou ;o))zatím jednoho dosti živého, ale nikoli hyperaktivního dítka, tak to vnímám spíš jen "zvnějšku". Uvítala bych, kdyby mě maminky těch hyperaktivních neukamenovaly, ale spíš mi řekly, jak to vypadá z jejich pohledu - je možné, že třeba přehlížím nebo nechápu něco zásadního, co je u těch dětí prostě JINÉ a proč je jiný i přístup rodičů k nim.