Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Dano, je ovšem důležité, jak velké máš děti. Jestli jim je kolem dvanácti, tak s tím už moc nenaděláš. Je-li jim kolem tří nebo pěti let, třeba ještě není pozdě. Jestli SCHVÁLNĚ provokují, kdo Tě víc rozzlobí, a Ty nemáš sílu s tím něco udělat, bude to nejspíš tím, že SI ŘÍKAJÍ O TO, ABYS JIM VYMEZILA HRANICE, KTERÉ INTUITIVNĚ POTŘEBUJÍ, neboť jsou nejistí, co smějí a co ne (a pochopitelně když je necháš, tak se sami od sebe chovat podle kodexu nebudou). Hele, přesně tohle znám: taky se mi jistou dobu synáček "smál" do očí stylem "a co s tím uděláš?". Jestli z nich chceš mít relativně slušné dospěláky, tak se pokus VYMYSLET (i za cenu přelouskání celé místní knihovny nebo utracení výplaty v knihkupectví), CO BY NA TVÉ DĚTI ZABRALO. Jestli nezabírá napomínání a plácat je nechceš, měla bys přijít na jiné způsoby. Je jich nepřeberně: zabavení auta, knížky, pastelek, stavebnice, zákaz televize, kola, počítače... Jenže chce to VYDRŽET a NEVZDAT TO. Četba by Ti v tomhle jistě pomohla najít inspiraci i ztracenou sebedůvěru a víru. Myslím tím to, že pokud nejsou zvyklí Tě poslouchat, a Ty se náhle "šprajcneš" a začneš přidělovat za porušení pravidel tresty, budou z toho určitě celí vedle - můžou se vztekat, nadávat Ti, hrozit, vydírat, sápat se pro zabavené věci atd. Aby taková činnost dosáhla úspěchu, musela bys ovšem TVRDĚ SETRVAT NA SVÉM - tj. nevrátit zabavenou věc, nerozbrečet se před dítětem, mít sama v sebe víru a nebýt z toho celá naměkko, neustupovat - a také být důsledná, tj. za daný přestupek VŽDY potrestat. (Na druhou stranu ale zase být připravená pochválit za snahu, za nějaký milý čin anebo úspěch, být vnímavá - když kvůli něčemu pláčí, tak trpělivě vyslechnout, povídat si s nimi, když je to potřeba atd. - tedy - dávat najevo, že je máš dostatečně ráda a že jsou pro Tebe zlatíčka...) Jo a taky - tento proces může trvat VELICE dlouho - i měsíce a roky:-(((
Držím palce.
M.