Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Naprosto souhlasim. Jsem ochotna tolerovat "divoke" dite, pokud vidim snahu ze strany rodicu vysvetlit a usmernit.
Myslim, ze neni duvod a lze zabranit tomu, aby dite, obtezovalo jine deti a lidi. Chtela bych Vam doporucit knizku 12 klicu k dusledne vychove (pomaha mi v tezkych chvilich rodice a vychovatele). Neni urcena jen rodicum, ale vsem vychovatelum. Je to trosku jiny pohled na vychovu nez liberalni pristup. Hlavne je to o duslednosti.
Jsou tam docela dobra a podle me pravdiva hesla:
"Dite, po kterem se nikdy nezada, aby jednalo patricne, nikdy patricne jednat nebude"
"Pokud dnes o poslusnosti diskutujete, budete o ni zitra prosit"
"Chovani, ktere ignorujeme, je chovani ktere pripoustime."

Ted jsem to trosku vytrhla z kontextu, ale vazne stoji za to si knizku precist.

Je ale strasne tezke pro rodice i vychovatele se jejimi pravidly v dnesni dobe ridit. Pozor neni to kniha odnekud z vychodu, ale ze zapadu, kde jiz zjistili, ze liberalni vychova neni uplne to orechove.
Deti nemohou prevzit za sebe odpovednost dokud na to nejsou dost zrale.

Jeste ocituji:
"Jakmile zacnete premyslet o vychove svych dti, nezapomente, ze se sklada ze tri dulezitych soucasti:
Vedte sve deti k tomu, aby se naucily respektovat urcite hranice. Ucte je dovednostem, nutnym k tomu, aby se staly zodpovednymi a koperativnimi. Teprve tehdy, jsou-li tyto zaklady polozeny, avydujte postupne podil jejich vlastniho rozhodovani tak, aby se naucily zvladat svou nezavislost zodpovedne a dospele."

Tady nekdo vyse napsal, ze z tech deti budou mozna dobri manazeri. Manazeri starajici se jen o sve vlastni potreby, co mi neprinasi zisk a nevyhovuje mi to nedelam?
Zapomina se na to, ze bychom deti meli naucit tomu, aby braly ohled na prava a potreby ostatnich. A to uz od malicka.

Take mi to nejde a s vychovou bojuji. Pak si vzdycky vezmu k ruce tuto knihu a ta me v mem usili posili. Nechtela jsem tady moralizovat, ale neni divne, ze tolik z nas ma "rostaky"? (Radim se take mezi Vas, i kdyz se to jiz po te, co jsem si ujasnila, ceho chci dosahnout, hodne zlepsilo.)
Oni ty ostatni modely vychovy jsou totiz jednodussi.
My jsme byli vychovavani rodinou i celou spolecnosti tak, ze jsme museli poslouchat, nesmeli odmlouvat a plnili jsme prikazy dospelych. Zanechalo to na me nasledky - jsem submisivni, o to hure se mi pak vychovava.
Model, kdy povolime diteti vse, drzost a vztek jsou povazovany za prirozene projevy deti mozna jeste preziva u nas, ale ustupuje se od nej. Tento model se nakonec obrati nejen proti nam, ale hlavne proti detem.
Pak jeste podle knizky existuje model, ktery nazyvaji modelem managmentu chovani. Myslim, ze vetsina z nas dela v dnesni dobe neco mezi tim liberalnim modelem a managmentem (odmena za dobre chovani, "trest" za spatne). Vety typu kdyz pujdes tak ..., kdyz nepujdes tak ...., urcite pouzivate. Asi tim neprimo podporujeme neco, k cemu urcite nase deti dovest nechceme. K tomu, ze se z nich stanou sebestredni jedinci, kteri nebudou ochotni ke spolupraci a kteri budou mit takovy system hodnot, ktery bude pravym opakem toho, co bychom vlastne chteli.
(Ted jsem se opet oprela o knizku)
MAm bohuzel sklony k te vychove "jestlize, pak" a snazim se ji urputne branit. Vidim totiz jeji dusledky v soucasne skole, a to ucim super vzorne a prima studenty. Ale to by bylo na dlouhe povidani a uz jsem i tak hodne odbocila od puvodniho tematu.

PS: Souhlasim s tim, ze v jistych pripadech, neni treba vychovu resit. V rodine mame "vzornou holcicku", o to horsi mam postaveni ja se svymi obtizneji zvladatelnymi detmi.