Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

jsem zvědavá na odpovědi. Čtu tady: mám dvouleté, tří, čtyř, max. pětileté dítě, čerta. Nepostojí, neposedí, rozhazuje hračky, co s tím. Připadá mi to nějaké módní. Které dítě sedí, kouká, dobrovolně uklizí, způsobně chodí, jí apod. Fakt nevím. Která maminka tady napíše, ten můj klučina je takový hodný, vždy poslechne, nikdy nic neprovede, co ty chudáci ostatní mamky s těmi čerty. Každý to své dítko přece miluje nade vše a chce pro něj to nejlepší. Každá se už určitě dostala nejednou do situace, kdy si řekla, dost, už nemůžu, chci si odpočinout, pomožte mi. Je pravda, že některému dítěti stačí domluvit, na některé se musí houknout a na některé platí výchovná přes zadek a je to účinnější, než 1000x vysvětlovat - ne, to rozhodně nesmíš. Jak jsem zmínila, mám 3 děti. Výchovnou přes zadek dostanou, když všechno selže. Možná to není inteligentní, ale bohužel. Nemám čas všechno vysvětlovat 1000x na třetí. Řeknu jednou v klidu, podruhé houknu a potřetí je jedna na zadek /znovu zmiňuji, že symbolická a výchovná/. Samozřejmě je to spojené s jiným trestem, např. pohádka, apod. Dál jsem zatím přemýšlet nemusela. Vzhledem k tomu, že toto je u nás doma norma, ujišťuji všechny, že na zadek přiletí vyjímečně. Možná to pro někoho není dostatečně inteligentní řešení, ale je účinné. A dále musím konstatovat, že mé děti nejsou buchty, ale od mala prostě mají dané hranice v rámci mých a jejich možností. Troufám si tvrdit, že mé děti nejsou v tomto ohledu nikterak vyjímečné a jsou stejné jako cca 90-95% všech dětí.
Takže teď sem psaly zřejmě matky dětí z těch 5-10%.
A není to ve spoustě případů prostě tak, že vám připadá, že dítě je prostě hyperaktivní, ale ono je vlastně jen normální? Nepřipadá mi divné, že sotva se chci vykoupat, okamžitě se ten nejmladší vysvleče a chce se koupat s maminkou. To je normální. Sednout si k počítači taky můžu, když děti spí, i to je normální. Že pusinu nezavřou a stále se na něco ptají, stále chtějí něco vysvětlovat, učit, poznávat - i to je přece naprosto normální. Chtějí pomáhat a při tom tamto rozlijí, tuhle něco umažou, rozbijou atd. - to je přece taky normální. Že neposedí na písku a pořád někde leze, čím výš, tím líp - i to je normální. Mně připadá tohle všechno normální. Někomu snad ne?
Co mi nepřipadá normální, je např. nechat své dítě okopávat kolemjdoucí, čistit si o jejich kalhoty boty, chtít, aby si ostatní na písku od mého drobečka nechali sypat na hlavu písek, nechat ho, aby ostatní mlátil přes hlavu kyblíkem nebo lopatkou, aby .....
A přitom sedět, nadšeně povídat ostatním o tom, že on je prostě divoch, tomu nemůžete zabránit, ostatní si na něj musí dávat pozor, ten váš dráček prostě neposlechne, pokud zvýšíte hlas, okamžitě dostane záchvat vzteku, plácnout ho nemůžete, protože by utrpěla jeho osobnost a tento výchovný prostředek prostě je pod vaši úroveň a není dost intelitentní.
´Vážně si myslíte, že i ostatním bude ten váš hyperaktivní dráček připadat roztomilý? A co až ten drobeček doroste do věku, řekněme 14ti let. Bude také tak roztomilý? Řekla bych, že ne.
Co vy na to?