Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Xantipo,souhlasím s tebou, že se často za hyperaktivitu schovává lenost rodičů. Víš, ono je to poněkud složité, k výchově v důslednosti a poslušnosti je zapotřebí vnitřní sebekázeň vychovatele, a tu bohužel dnes mnoho lidí nemá. Pokud chci naučit dítě např. chodit spát bez dlouhých řečí, musím ho přeci ukládat ve stejnou hodinu a to pro mne znamená omezení, protože musím v tu dobu být doma a to až na naprosté výjimky každý den. Zmiňuji zrovna spánek, protože často se stkávám s tím, jak si maminky stěžují, že ten jejich brouček prostě dřív než v deset neusne. V naprosté většině to je nesmysl, nakonec jsme vždy došli k tomu, že nedodržují přesný čas ukládání ke spánku, ani večerní rituál. Ano, jsou i výjimky, ale výjimky nejsou tak časté. A toto platí o čemkoli, máš naprostou pravdu.
Ještě bych se chtěla vyjádřit k divokosti dětí. tato obrovská živost často vzniká mimojiné přílišnými podněty, které se dětem předkládají. přílišná snaha o zaměstnanost dítěte, mnoho hraček a aktivit malým dětem až tak moc neprospívá. Špatné je vytrhávání ze soustředěné činnosti a špatné je, když se dítě soustředěné činnosti neučí již v útlém věku. Je potřeba taky vypnout televizi, rádio, odstranit všelijaké podněty a s dítětem si třeba jen prohlížet knihu, nebo stavět kostky. Ty všelijaké pohyblivé a hrající hračky rozvoji dítěte moc neprospívají, ačkoli se tváří opačně. právě tím, co všechno naráz dovedou vedou k roztěkanosti dítěte. my dospělí si tyto všechny vlivy neuvědomujeme, ale pro dětskou nerv.soustavu je to velká zátěž.