Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Gábino, naprosto s tebou souhlasím. Jsem sice v roli matky neuměrnitelného dítěte, ale máš pravdu. jenže i když se snažím ho vést, on se prostě nedá a okolím jsem většinou vnímaná jako neschopná. Vrchol tomu nasadila jedna paní, která mne při snaze vzpamatovat vzteklouna uprostřed náměstí dávala rady, že když ho nechám se takto chovat, nemůžu se divit, že se takto chová i na veřejnosti, zkrátka, že ho musím vychovávat i když mne nikdo nevidí. už jsem psala, že můj syn není to živé, divoké dítě, ale osobnost naprosto svéhlavá, tak nedokážu posoudit, jak se dá divoch usměrnit. To, aby rodiče své zlatíčko pomalu obdivovali, když obtěžuje okolí je nepřijatelné. Zkusme se naučit na tyto matky správně reagovat, třeba jim pomůžeme pochopit, že nechceme hanit jejich poklad. Jeden zážitek z metra : maminka s asi dvou-tříletým capartem na golfáčích v metru, hošík kopal nějakou paní a ta požádala maminku, aby mu domluvila. Maminka : to nejde, my máme volnou výchovu a já ho nechci omezovat.
Tak hošík pokračoval, asi o dvě stanice dál jeden mladík vystupoval, milé mamince nalepil žvýkačku na čelo, usmál se na ní a řekl : My jsme měli taky volnou výchovu - a s naprostou grácií odešel.
To bylo super, možná maminka něco pochopila.