Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

a začne svatá flame war ;o)), ráda bych Ti, Jitko, řekla, že když uvidím na pískovišti někoho s Tvým přístupem (tj. dítě se chová třeba i hodně nestandardně, ale rodič to nenechává být a snaží se ho usměrnit, i když třeba hodně často bez úspěchu), tak si nepomyslím, že máš špatně vychované dítě a že jsi špatná máma, ale naopak že jsi obdivuhodná, máš to mnohem těžší než my, co máme jen normálně aktivní děti, a že děláš všechno pro to, aby se Tvůj divoch srovnal do nějaké "neškodící" normy.

Takže opakuji, můj převažující pocit by byl spíš OBDIV, než odsouzení.

Co mně (a asi hodně jiným lidem, jak tady čtu) vadí hodně, je SOUSTAVNÁ NEVŠÍMAVOST rodičů i k takovému chování dětí, které ubližuje někomu jinému nebo ho nějak poškozuje (ničení věcí) nebo výrazně obtěžuje. To, že si toho rodič občas nevšimne, je normální, nikdo nemá oči na zádech. Ale když na to SOUSTAVNĚ dlabe, tak je to něco jiného.