Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Milé dámy, doufat můžete, ale skutečnost může být překvapující. Říkám vám vážně -- na dobu trapasů budete s dojetím vzpomínat v době, kdy váš nadmíru živý potomek dostane řidičský průkaz! Náš starší byl přesně to, co popisuje autorka, v souladu s jiným komentářem přešel později k obdivu všeho co se hýbalo -- v jeho případě ke kolejovým vozidlům. Ve dvanácti nám jezdil v Praze po nádražích a měl-li možnost, ujel i jinam. Do Kutné hory, Plzně apod. Bylo to šílené! Hlídala jsem mu peníze, čas a kde co, nic nepomohlo. On totiž jezdil se strojvůdci na lokomotivách...
Je to vynikající kluk, teď těsně před maturitou, chytrý, milý, má nás rád, nedopouští se žádných problematických činností (alkohol, drogy, kouření...) ale je stále svůj. Dokáže vyvést z konceptu i profesory, všude debatuje, předevčírem i s Klausem o evropské ústavě. Autem jezdí velmi dobře, myslím i podle předpisů, ale ty nápady! Minule jen tak mimochodem pod vlivem okamžitého nápadu mi posadil auto až na břicho do bahna. Chtěl projet polní cestou a nějak si nevšiml, že 2 dny prší. Ale myslel to dobře... Nikdy si nevšimne počasí, když se má obléknout. Ale jako dobrovolník skvěle pracuje s postiženými lidmi.
Milé maminky -- nevyrostou z toho. Jenom se to trochu změní. Pokud si vy zachováte duševní rovnováhu (a že je to po čertech těžké), tak s nimi prožijete skvělý život. A jednou budete opravdu otužilé babičky!