Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Mirko,

díky moc za rady i povzbuzení. Klukům bude 4 a 6 a samozřejmě jsem na výchovu úplně nerezignovala. Snažím se, v podstatě jak píšeš, ale jak taky píšeš, jde to pooomaaaluuu. A někdy mi už trpělivost dojde a pak volím tu jednodušší variantu.

Trochu mi to komplikuje i manžel, který má trpělivosti víc. Třeba je pokaždé nechá vybrat a 3x změnit, co si dají k jídlu, jestli rohlík se sýrem plátkovým nebo taveným, džemem, nutellou nebo půl na půl, dlouhý nebo překrojený... Samozřejmě chce každý něco jiného a navymýšlí si spoustu detailů. A já mám pak docela problém je přesvědčit, když jim něco chystám já, že mají být rádi, že dostali vůbec nějakou večeři, a že holt budou jíst co dostali a nebudu to zahazovat a chystat něco jiného.

Co se týče zákazu televize či schování hračky, to se nakonec vždycky obrátí proti mně. Zakážu televizi - O.K., nebudu mít ani těch 10 minut klid během večerníčku. Schovám kolo? O.K., půjdeme teda pěšky a bude to trvat 3x tak dlouho. Schovám hračku? Budou chvíli řvát a pak mi řeknou, že je jim to stejně jedno, a najdou si nějakou jinou. A co když zlobí jen jeden? Tyto tresty většinou trestají i toho nevinného. A docela mě překvapilo, že nefunguje ani varování - když okamžitě nepřestanete dělat v trolejbuse ostudu, nedostanete párek v rohlíku. Přestože párek milují, ostudu dělat nepřestanou. Pak jsou samozřejmě naštvaní, že párek nedostanou, ale nepoučí se a příště je to stejné. A navíc, nedostanou párek v rohlíku? Tak musím vymyslet a sehnat něco jiného ke svačině/večeři, protože hladové dítě je protivné...

No nic, tak jsem si postěžovala a budu dál bojovat ;-)