Beruško, moje mladší dcera sice není hyperaktivní, jen aktivní, ale hlavně ví co chce a na autority kašle. Teď jí jsou tři roky. Přesně ten typ reakce, kdy jí řeknu předem, jaké chování je žádoucí a jaká sankce bude, když se tak nezachová, a ona na to s úsměvem odvětí, že neposlechne, znám. Ale jediný způsob, jak ji přimět, aby mě brala aspoň občas vážně, je, že když už něčím pohrozím (jestli ještě jednou hodíš tomu chlapečkovi písek do obličeje, půjdeš domů), tak to taky splním. Ať si dělá scény jaké chce. Jinak by měla furt navrch a neměla by už vůbec jediný důvod mě poslechnout.
Takhle jí aspoň čas od času v té její hlávce sepne, že pokud bude dělat něco zakázaného, nemusí se jí to vyplatit. A že scény jsou k ničemu, protože jimi svého nedosáhne. Ne, že by z ní byl vzor poslušnosti, to ani omylem...ale mohla bych říct, že za posledních pár měsíců začíná poslouchat. :-)))
Předchozí