Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Božko,

já myslím že to bylo naprosto adekvátní, a nehoráznost od matky Julky, že nezasáhla jako první.

Lízo, myslím, že jestli to holčičce dosud nikdo nevysvětlil, tak tentokrát to měla i s názorným příkladem ;o)). U té maminky no comment, jestli ta to nevěděla, tak patří někam do izolace a ne mezi normální lidi.

U nás v rodině se traduje podobná historka - můj tatínek, tehdy asi pětiletý maminčin mazlíček, kopnul strýčka do rozkroku. Na jeho výtku, že se to nedělá, to udělal znovu. V tu ránu dostal od strýčka takovou ránu, že se svalil. Jeho maminka, moje babička, která ho jinak velice milovala a asi i rozmazlovala, ani nepípla. Od té doby si nic takového nedovolil.

Myslím, že je to sice možná zkratkovitá reakce, ale reakce na extrémní situaci (menší dítě si mohlo hodně ublížit a při velké smůle i se zabít) a NEUVĚDOMĚNÍ si vážnosti té situace ze strany toho většího. Božka té holčičce možná prokázala hodně velkou službu, a je myslím v pořádku, že se té mamince neomlouvala.

Lízo, ono není vždycky snadné říct kamarádce, byť velice dobré, že se mi nelíbí její způsob výchovy. Jednak je to dost citlivá otázka, kterou si každý řeší podle svého a nerad si do toho nechává mluvit, jednak třeba já osobně mám zábrany ve smyslu té diskuse, co tady právě probíhá o hyperaktivních dětech - já kamarádce vytknu něco, co mi vadí, a ona třeba bude mít dítě s výchovnými problémy, o kterých se mně ani nezdá, a bude ji to hrozně mrzet.