Ano, Lízo, máš pravdu, že hodně často se člověku prostě jen nechce jít do konfliktu.
S tou konkrétní kamarádkou jsem to zkusila tuším dvakrát - ona dělala něco, co mi strašně vadilo, a já jsem se jí to pokusila říct - podle svého nejlepšího vědomí a svědomí co nejohleduplněji a s tím, že je to více můj problém, když mi to vadí, než její, ale že jí to prostě říct musím. DOdneška nevím, zda jsem někde neudělala nevědomky nějakou botu, ale její reakce byla velice bouřlivá a naprosto odmítavá.
Hrozně dlouho mě to mrzelo, i jsem kvůli tomu brečela, a mělo to za následek určité odcizení mezi námi.
To jen tak na okraj, že někdy ty obavy jsou opravdu opodstatněné. Ale dneska bych to udělala zase, jen už bych asi tolik nedělala z té reakce, protože jsem si za ta léta srovnala v hlavě, že problém byl v tu chvíli asi spíš v ní, než ve mně.
Předchozí