Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

co byste dělaly v následujícím případě.
Dneska mi prarodiče vrátili syna s tím, že na pískovišti zlobil, až museli jít pryč. Prý se pral s dětmi. Nevím jak, se mnou to nikdy nedělal. Zkoušela jsem se ho na to ptát. Mlčel. Po několika opakováních mi pouze řekl: "Bral jsem Pavlíkovi pití a vidle." Tečka. Proč mu je bral a proč se pral - žádná reakce.
On prostě ODMÍTÁ komunikovat na téma, který mu není příjemný. To samé s počuráváním. Když se počurá a je pak tázán, proč si neřekl, jestli je mimino, hloupej nebo nemocnej, tak MLČÍ. Nechá se klidně i fyzicky potrestat (plácnutí přes zadek, přes ruku), ale STEJNĚ to udělá znova. A se stejnými reakcemi. I když je ochotnej mluvit o čemkoli jiným, tak na téma ZLOBENÍ prostě neodpovídá a tváří se, že to neslyší nebo že mu to nestojí za odpověď.
Řekněme třeba, že mu je předem řečeno - počuráš se ještě jednou a nechám tě v těch počuraných kalhotách. Stejně to udělá a bez hnutí brvou si hraje v počuraných kalhotách, sice minutu protestuje, ale když vidí, že to nemá smysl, okamžitě se se situací smíří. Než by poslechl, tak si nechá líbit i trest. Opakovaně.
Tak mi prosím vás řekněte, jak byste takové dítě vychovávaly vy. Já ho opravdu nechtěla nikdy bít, nesouhlasím s tím a je mi to protivný, ale bohužel už není jiný řešení než mu přes ten zadek dát. I když.... ani to moc nezabírá.