Monty, podle tvého příspěvku mám pocit, že sice píšeš, že NIC nezabírá, ale používáš jen jeden způsob, jak to s dítetem probrat a řešit. Ten se neosvědčil, co to zkusit přes někoho jiného? Nemluvila bych přímo s dítetem, ale s někým jiným, s panenkou, hračkou, otcem, prarodiči, s někým, s kým si tvé dítě rozumí.Nejdůležitější je ovšem pozitivní motivace, takže ne kárat dítě v situaci, kdy udělá to špatné, ale vyhledávat situace, kdy udělá to dobré, chválit,chválit a chválit, chce to obrovskou trpělivost, ale nátlakem se toho nikdy moc nezmůže, si myslím :o))))
Předchozí