Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Papajano,
nemysli si, že to nezkouším pozitivně. Čurání jsme řešili skrz plyšovýho tygra, kterej se kouká, jak je syn šikovnej a čurá do nočníčku. Za všechno, co udělá dobře je chválenej, když splní něco, co slíbil, dostane "odměnu" - jde se někam, kam chce jít, dostane Kinder vajíčko nebo tak. Atd. atd.
Jenže co mám dělat, když se ho ve 12:00 zeptám, jestli nechce čurat, on řekne že ne a ve 12:02 se počurá, tak co s tím?
Bít ho za to je nesmysl. A říkat, že se mu budou děti smát a hračky taky - to se mi nechce, je to takový urážlivý. Snažím se stylem "nevezmou tě do školky, tam se musí čurat na záchod" (do školky se těší), "babička tě nebude chtít hlídat"... nezabírá. A v ostatních věcech taky.
Přitom když je na nočník/záchod co hodinu vysazenej, tak se vyčurá úplně v pohodě.
S ostatníma věcma je to stejný. On ví, že se něco nedělá, ale dělá to schválně. Říkám si, že je ještě malej, akorát se bojím, co pak, když se to nezlepší. Když se ještě začne prát s dětma, tak ho ze školky vyrazí.