Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Jano,
zkusím to upřesnit. :o)
Stáník dejme tomu během hry řekne "Maminko, čůrám." a počůrá se. Ale když má jít spát, tak si bez problémů řekne, že chce čůrat nebo kakat (kakání hlásí vcelku spolehlivě i jindy). Když je to jednou, tak mu samozřejmě řeknu "Tak pojď, sedneš si ještě na nočník, převlíkneme se a dáme čistý kalhotky, a příště už mi řekneš, jsi velkej kluk"... ale když je to počtvrtý během dopoledne, což se taky někdy stane, tak má fakt pocit, že to dělá schválně a zkouším to právě tím stylem "vždyť už nejsi miminko, jsi kluk, a kluci čurají do nočníku... jenom hloupý děti se počurávají..." apod., protože mi to přijde prostě jako truc. Zvlášť když v roce začal na nočník chodit sám od sebe a byl schopný si nahlásit čurání dopředu. Ne vždycky, to je pravda, jenom kakání hlásil úspěšně, čurání tak v 30 - 50% případů. Mě spíš přijde, že je to nějaká pohodlnost nebo nevím, jak to nazvat... on ví, že ho převlíknu a celkem nic se nestane, tak proč by to nedělal dál. Tak zkouším, aby se něco stalo. A bít ho za to nebiju, na zadek sem tam dostane, ale jen za ubližování lidem po výslovným zákazu. Za čurání ne.