Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Monty,
no mě přijde, že jsi to ty, kdo z něj dělá geniálního magora. Že by mu možná prospělo, kdbys ho brala trochu jako "dítě" - a tím nemyslím šišlání a žvatlání, ale respektovat to, že on není schopen některé věci popsat nebo verbalizovat. Třeba proč bral Pepíčkovi na hřišti pitíčko - třeba se nudil, třeba chtěl, aby si ho někdo všímal, třeba se mu líbila ta krabička - to všechno může v jeho podání znít "já jsem to chtěl" - a přitom důvod je něco jiného.
Dělání naschválů - může to být čistě zapomětlivost (či zabranost do nějaké hry či činnosti), ale může to být i určité volání po pozornosti. Jestli tomu dobře rozumím, tak táta na něj docela dost kašle - a ty sama v určitých ohledech taky. Tvoje pohrdání maminama, pískovišti atd. je poměrně nepřehlédnutelné - i pro malé dítě. Jak se má cítit, když by třeba tuze chtěl být na pískovišti, ael z tebe cítí pohrdaní pro takovou blbou činnost? Navíc ty nejsi máma, která je pořád dostupná - pracuješ, máš svoje zájmy, nejsi k dispozici kdykoliv tě on potřebuje. Nic proti, ale možná by to chtělo nějaká pravidla a nějakou pravidelnost. Ne "teď mám kšeft, tak se o tebe bude starat čtrnáct dní babička" a "teď nic nemám, tak si budeme hrát spolu" - ale aspoň nějakou jistotu, přes kterou nejede vlak - např. i když zrovna bude 14 dní hlídat babička, tak každé úterý dopoledne jdete spolu plavat (nebo třeba každou sobotu jdete sami dva spolu na oběd nebo do ZOO, nebo do divadýlka nebo... to je jedno). PRostě najít určitý moment, kdy tě on má sám pro sebe (a ne, to že jsi s ním celý den doma a mastíš u toho příspěvky na Rodinu, to nepovažuju jako "čas pro sebe" - chce to fakt někam vypadnout a něco spolu dělat). Možná že určitý řád a systém ve vašem rodinném životě by prospěl vám oboum.