Pusinko,
i prdlačku ;o))
Já jsem mluvila jen o nočníku a to v té souvislosti, že se člověk nemusí hroutit, když jeho dvouleté dítě nemá tenhle návyk ještě vypěstovaný. Prý k tomu musí dozrát a stává se, že je to téměř ze dne na den. Že nemusí podléhat nátlaku babiček a tetiček "jak TO, že ještě NECHODÍ na nočník", nezoufat si z toho a popřípadě se neuchylovat k - podle mě - drastickým metodám, o kterých se občas maminky na pískovišti baví, jak vytrénovat na nočník roční, rokapůlleté dítě pomocí fyzických trestů, zakazování hraček a podobně. Na to bych fakt neměla žaludek.
A to s tím chytrým dítětem, to mi naše výborná doktorka fakt říkala, ale já to nemyslím jako nějaké nafukování, jak našemu geniálnímu mazlíčkovi všechno odpustit, ale spíš jako útěchu, aby člověk nevyšiloval, že všichni ostatní už jo a my ještě ne...
Předchozí