Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Já myslím, že starat se o dítě nespočívá být mu 24 hodin za zadkem a úzkostlivě sledovat každý jeho pohyb. Prostě, jak Monty, říkáš - být tam pro něho, když něco potřebuje, ale klidně i ho na ty dvě tři hodiny vypustit na pískoviště, krafat tam s maminama a po očku se koukat, jestli zrovna není potřeba zasáhnout. To dvou-, dvouapůlleté dítě si už taky umí a potřebuje chvíli hrát samo.

MImochodem, jsem "matka na plný úvazek" tedy přes den (pracuju až v noci), hlídání máme málokdy a řeknu vám, že už mi z toho hrabe a že mám dojem, že bych se možná přes ten den dítěti věnovala víc, kdybych od něho občas měla nějakou pauzu, takhle mě to, přiznám se, občas i otravuje. Takže model "být tu 24/7 JEN pro svého miláčka, na věčné časy a nikdy jinak" nemusí být vždycky ten nejšťastnější.

NO nic, asi se přesunu do "krkavčích matek" :o))